Bavlněná podprsenka pro větší poprsí, skrytá pod závojem modré barvy a jemného potisku, je jako tichý svědek mnoha příběhů, které se odehrávají za zavřenými dveřmi. Je to kousek oděvu, který se dotýká nejen těla, ale i duše. Pro starší ženy, které každý den čelí gravitaci života, není tato podprsenka pouhou oporou, ale i útočištěm v moři nejistot.
Když se prsty dotknou měkké bavlny, kterou je tato podprsenka ušita, cítí se člověk v bezpečí, jako by se vracel do dětství, kdy všechno bylo jednodušší. Ale nyní, v dospělosti, je tu něco víc – stíny, které se plíží z koutů mysli, připomínky času, který neúprosně plyne. Bez kostic, ale přesto pevná, tato podprsenka je jako připomínka toho, že krása a síla nejsou definovány věkem, ale tím, co člověk prožil. Každý den, kdy je tato podprsenka obléknuta, se probouzí strachy a obavy, které v sobě ženy často nosí. Strach, že jejich tělo už není takové, jaké bývalo, že ztrácí svou pevnost a pružnost. Ale v tom samém okamžiku, kdy tato podprsenka obejme tělo, přichází i jistý klid. Je to klid, který pochází z vědomí, že i přes všechny změny, které tělo podstupuje, stále existuje něco, co dokáže poskytnout oporu a pohodlí. A to je přesně to, co tato podprsenka přináší – pocit, že nejste sami ve svém boji s časem.
V těch tichých chvílích, kdy se žena podívá do zrcadla, vidí odraz nejen svého fyzického já, ale i všech těch emocí, které se v ní za ta léta usadily. Úzkost, která se mísí s pýchou na to, co všechno překonala, a touha po tom, aby se cítila dobře, i když se její tělo mění. Tato podprsenka je jako spojení mezi minulostí a přítomností, mezi tím, co bylo, a tím, co je nyní. A když den končí a podprsenka je opět odložena, zůstává po ní jakýsi pocit vděčnosti. Vděčnosti za to, že i v těch nejtěžších chvílích existuje něco, co může poskytnout útěchu. Něco, co dokáže ukonejšit nejen tělo, ale i duši. A tak se žena může s klidem uložit ke spánku, vědoma si toho, že ať už jí zítřek přinese cokoli, má po svém boku tichého spojence, který ji provází na každém kroku.
